Všechno začalo knihou, kterou jsem nemohl přečíst.

Ahoj, jsem Dott. Ještě dřív než vývojář jsem čtenář.

Na téměř každý problém, na který jsem v životě narazil, byla odpověď už dávno v nějaké knize. Tak čtu hodně, sto hodin ročně, někdy dvě stě.

A stále se dělo totéž. Zamiloval jsem se do knihy, která nikdy nebyla přeložena do mého rodného jazyka, čínštiny. Tak jsem dělal to, co dělá každý čtenář: čekal jsem. Každých pár měsíců jsem hledal překlad a odcházel s prázdnou. Většina knih se nikdy nepřeloží a těch pár šťastných čeká roky, než se dočká.

Zvolil jsem tedy tu těžší cestu, i když "lucky" je pravdě blíž. Anglicky jsem už uměl číst dost dobře na to, abych se protloukl. Ale dost dobře má svou cenu: nikdy jsem v angličtině nečetl tak rychle jako ve své mateřštině. Kniha, kterou v čínštině přečtu za týden, mi v angličtině může trvat mnohem déle. Dveře se otevřely, ale vstupné bylo absurdní. A já patřil k těm šťastným, jenže nikdo by se neměl muset učit celý jazyk jen proto, aby si přečetl knihu, kterou miluje, tím spíš dnes, kdy umělá inteligence z překladu učinila pro všechny praktické účely vyřešený problém.

Nemyslím si, že jazyk, v němž byla kniha napsána, by měl rozhodovat o tom, kdo si ji smí přečíst.

Tak jsem vytvořil BookTranslator. Dáte mu knihu v jazyce, který neumíte číst, a on vám ji vrátí celou v jazyce, kterému rozumíte.

Technologie tu už byla; někdo ji jen musel postavit. Postavil jsem ji pro sebe, ale nebyl jsem jediný, kdo čekal.